Věcná část > Charakteristika zájmového území

Povodeň 1845

Jedná se o jednu z nejvýznamnějších novodobých povodní způsobenou táním sněhu. Bohužel k ní nejsou k dispozici podrobné srážkové ani teplotní údaje. Její průběh významně ovlivnil vývoj zimy 1844/45. Vlivem výskytu holomrazů v prosinci 1844 došlo k hlubokému promrznutí půdy, na níž pak napadlo velké množství sněhu. Studie udávají, že průměrná vodní hodnota sněhu pro celé Čechy se pohybovala okolo 120 mm. V období jeho tání nemohlo docházet ke vsaku do promrzlé půdy a velké procento vody ze sněhu a dešťových srážek během oblevy tak přímo odteklo. Důležitým faktorem při dané povodni byla absence dílčích zimních oblev, které by průběžně zmenšovaly celkové množství sněhových zásob. Berounka v Křivoklátě kulminovala na 1450 m3.s-1, v Berouně na 1840 m3.s-1 a v Dobřichovicích na 1870 m3.s-1.

Povodeň 1872

K největší zaznamenané povodni na Berounce došlo v květnu roku 1872. Příčinou této povodně bylo silné frontální rozhraní v oblasti středních a západních Čech mezi velmi teplým vzduchem na jihovýchodě a chladným vzduchem na severozápadě, které se vytvořilo 25. května 1872. Na tomto rozhraní se vytvořila tlaková níže pohybující se k severovýchodu a v jejím týlu došlo k velmi intenzivní konvektivní činnosti. Mohutná konvektivní bouře zasáhla území o rozloze cca 4000 km2, nejvíce pak povodí Blšanky (přítok Ohře), Střely a dolní Berounky a jejích přítoků. Během několika cca 6 hodin v tomto území vypadlo průměrně 75 až 100 mm srážek. Maximální uváděný srážkový úhrn z Měcholup na Žatecku činí 289 mm.

Velmi krátká doba trvání příčinných srážek a jejich extrémní intenzita a úhrny vedly k okamžitému povrchovému odtoku a jen minimální infiltraci do půdy. Tomu odpovídaly i dosažené extrémní průtoky. Například kulminační průtok Litavky v Berouně je odhadován na cca 1000 m3.s-1 (tedy téměř 1,8 krát více než je Q1000). Při této povodni byl dosažen také dosud nejvyšší pozorovaný průtok Berounky v Berouně (2500 m3.s-1), který nebyl překonán ani v roce 2002. Vltava v Praze kulminovala při průtoku 3300 m3.s-1.

Povodeň 1890

Povodeň v září roku 1890 byla svou příčinou a vývoje velmi podobná jako povodeň, která následovala v roce 2002. V tomto případě se opět jednalo o tlakovou níži pohybující se po trase ze severní Itálie do střední Evropy, která na výrazném frontálním rozhraní přinesla srážky zejména do povodí Vltavy.

Příčinné srážky se vyskytly v období od 1. do 4. září 1890, maximální srážkové úhrny byly opět pozorovány především v Novohradských horách a na Šumavě. Ze srovnání s povodní 2002 vyplývá, že objem srážek této epizody byl víceméně shodný s objemem srážek druhé srážkové epizody povodně 2002. Všeobecně menší dosažené kulminační průtoky v roce 1890 tak lze zdůvodnit přeci jen menší nasyceností povodí a delším časovým rozložením srážek. Při této povodňové události kulminovala Berounka v Karlštejně na 1545 m3.s-1.

Povodeň 2002

V srpnu 2002 došlo v povodí Vltavy ke dvěma významným srážkovým epizodám (6. až 8. srpna a 11. až 13. srpna), které měly za následek všeobecné rozvodnění toků. Ze synoptického hlediska se jednalo o srážky spojené se dvěma tlakovými nížemi postupujícími v krátkém časovém sledu po podobné trajektorii z oblasti severní Itálie nad střední Evropu. Zde se pohyb obou cyklon zpomalil, až zastavil a jimi přinášený vlhký středomořský vzduch při střetu se studenějším vzduchem působil déletrvající srážky nad jižními Čechami.

První srážková epizoda měla za následek zejména rozvodnění toků v oblasti Novohradských hor a Šumavy, jejím hlavním efektem však bylo nasycení velké části území povodí Vltavy, které pak spolupůsobilo se srážkami druhé epizody na extrémní hydrologické odezvě.

Při této povodňové události kulminovala Berounka v Berouně na 2 170 m3.s-1. Vyhodnocení povodně ukazuje, že na Berounce (ale i Vltavě a na Labi pod soutokem s Vltavou) doba opakování povodně v roce 2002 přesáhla hodnotu Q1000.