Vltava
Celková délka Vltavy je cca 430,30 km. Hlavní pramen (Teplé Vltavy) vyvěrá na Šumavě na východním svahu Černé hory, 4,5 km jihozápadně od obce Kvilda, nedaleko hranice se Spolkovou republikou Německo, kterou v první části toku sleduje.
V ř.km. 329,543 bylo v místě zlomu podélného profilu zbudováno VD Lipno I s podzemní špičkovou vodní elektrárnou, a v ř.km. 319,108 ve Vyšším Brodě vyrovnávací nádrž Lipno II.
VD Lipno I, jakožto nádrž s největší zatopenou vodní plochou v ČR (4870 ha) má zásadní význam pro transformaci povodňových vln v horní části povodí Vltavy nad Malší, a to i pro větší povodně. Nádrž o celkovém objemu cca 309,5 mil. m3 má ochranný objem 33,1 mil. m3. Pod Vyšším Brodem mění Vltava svůj směr k severu a drží ho v podstatě až k soutoku s Labem v Mělníku.
Malše se vlévá do Vltavy zprava v ř.km. 240 v Českých Budějovicích. Malše pramení v Novohradských horách. Na Malši je vybudováno VD Římov, nádrž s vodárenským využitím, které je z hlediska povodňové ochrany rovněž významné, i když pouze u malých povodní.
Nad soutokem s Lužnicí je vybudováno v ř.km 210,390 VD Hněvkovice, z hlediska povodňové ochrany nevýznamná nádrž.
V ř.km 200,0 zprava Vltava přibírá Lužnici pramenící rovněž v Novohradských horách a odvodňující také jižní část Českomoravské vrchoviny. Lužnice protéká naším největším rybníkem Rožmberk, který svým ochranným objemem výrazně přispívá k transformaci povodňové vlny. Lužnice ústí do zdrže ponořeného stupně VD Kořensko, klapkového jezu ve vzdutí VD Orlík.
V ř.km.169,0 ve vzdutí VD Orlík ústí zleva pod hradem Zvíkov do Vltavy řeka Otava, v podstatě druhý pramenný tok Vltavy. Na Otavě není vybudováno žádné vodní dílo, pouze na jejím pravostranném přítoku Blanici VD Husinec, které má z povodňového hlediska lokální význam.
Největší význam z hlediska protipovodňové ochrany má vodní dílo Orlík, přehrada v ř.km. 144,650 s celkovým objemem nádrže 716,5 mil. m3 a ochranným 62,1 mil. m3. Vyrovnávací VD Kamýk v ř.km. 134,730 a VD Slapy v ř.km 91,694 pracují převážně jako vyrovnávací nádrže pro špičkovou elektrárnu Orlík. V běžném provozu zde bývá k dispozici 0–20 mil. m3 volného prostoru.
Vodní elektrárna Slapy je také špičková, k vyrovnání odtoku slouží v ř.km. 84,318 vybudované VD Štěchovice a v ř.km. 71,325 VD Vrané. Ve vzdutí VD Vrané ústí v ř.km. 78,20 zprava do Vltavy Sázava, a v ř.km 63,60 zleva Berounka.
Více o vodních dílech se nachází na stránkách Povodí Vltavy, státní podnik.
Data N-letých vod a měrné křivky jsou součástí evidenčních listů hlásných profilů kategorie A a B.
Bakovský potok
Bakovský potok odvodňuje zejména Slánsko (tedy téměř celou severní polovinu okresu Kladno) a severovýchodní okraj geomorfologického celku Džbán. Je posledním větším levobřežním přítokem Vltavy před jejím ústím do Labe. Navzdory poměrně velké ploše povodí je Bakovský potok málo vodný, neboť většinu této oblasti představuje téměř bezlesá zemědělská krajina, která patří množstvím srážek k nejsušším v Česku.
Bakovský potok pramení v lesích severovýchodního úbočí Džbánu asi 1 km východně od Kroučové nad obcí Kalivody u Řevničova, velmi blízko rozvodí Ohře, Berounky a Vltavy. Jeho tok je vcelku rovný, po celou dobu svého běhu míří na východ až severovýchod, Od Kalivod a Srbče protéká širokým (ale zprvu hlubokým) údolím, kterému se dříve říkalo Podlesí. Na středním toku plyne téměř bez přítoků, teprve za malou vsí Bakov, ležící mezi Slaným a Zlonicemi, začíná z obou stran nabírat vějířovitě se sbíhající potoky ze souběžných mělkých údolí. V této části toku je vyhlášena přírodní památka Mokřiny u Beřovic, chránící okolí Hobšovického rybníka, významné hnízdiště ptactva. Dále Bakovský potok protéká městem Velvary a u Nové Vsi hlubokým zářezem stéká ke svému ústí do Vltavy.
Zákolanský potok
Zákolanský potok odvodňuje východní část Kladenska a je předposledním větším přítokem řeky Vltavy před jejím ústím do Labe. Délka toku činí 28,2 km. Plocha povodí měří 265,82 km².
Pramení u Pleteného Újezda na jihovýchodním úbočí Kožovy hory. Odtud až k ústí míří zhruba severovýchodním směrem. Protéká vesnicemi Velké Přítočno, Dolany (proto na nejhořejším toku někdy zván Dolanský), Běloky a Středokluky. U Kalingrova mlýna přibírá zleva Lidický potok, přes Číčovice a Malé Číčovice se dostává k rybníku na Okoři. Za Okoří následuje Dolský mlýn a Nový mlýn. Před vesnicí Kováry zleva přitéká Dřetovický potok, po pravé straně se vypíná přírodní památka Kovárské stráně. Jen o několik set metrů dál stojí na kopci nad levým břehem zbytky hradiště Budeč. Uprostřed Zákolan zleva ústí Týnecký potok a odtud po celý zbytek cesty sleduje údolí Zákolanského potoka hlavní silnice a železniční trať č. 093 Kladno – Kralupy nad Vltavou. Přes Otvovice, kde se ve stráních nad potokem kdysi dobývalo černé uhlí, mezi přírodními památkami Otvovická skála a Minická skála dospívá Zákolanský potok na kralupské předměstí Minice. V čím dál více regulovaném korytě protéká městem, na posledním kilometru své cesty přibírá zleva Knovízský potok a přímo u Masarykova mostu v centru Kralup ústí zleva do Vltavy.
Knovízský potok
Knovízský potok, na horním toku se nazývá Svatojiřský potok, je 23,5 km dlouhý. Povodí má rozlohu 92,2 km² Pramení v nadmořské výšce 385 metrů jihozápadně od Libušína pod hradištěm s kostelíkem sv. Jiří (odtud název horního toku). Vytváří široké, poměrně zahloubené údolí severovýchodního až východního směru. Protéká obcemi Třebichovice, Saky, Jemníky, Knovíz, Podlešín, Zvoleněves, Kamenný Most, Neuměřice, Olovnice, Kralupy, Zeměchy a ústí zleva do Zákolanského potoka v Kralupech nad Vltavou, 170 m nad mořem. Menší rybníky se nacházejí u Zvoleněvsi a Zeměch.