Obec Praskolesy se nachází ve středočeském kraji v okrese Beroun necelé 4 km severevýchodně od města Hořovice. Správní území obce je obklopeno celkem šesti obcemi, kterými jsou: Kotopeky, Žebrák, Chlustina, Stašov, Otmíče a Lochovice.
Praskolesy mají jen jednu místní stejně pojmenovanou část, kterou pokrývá totožné katastrální území o celkové výměře 5,1 km2. V obci žije kolem 830 obyvatel s průměrným věkem necelých 40 let.
Území se rozkládá na silurských břidlicích a křemencích v oblasti zvané Hořovická pahorkatina, která bezprostředně navazuje na pohoří Brd. Břidlice vystupují na jihovýchodním konci obce do příkré Skály, vysoké cca 30 m. Je zde poměrně bohaté naleziště zkamenělin, zejména trilobitů.
V minulosti se zde těžila hlína a zpracovávala v menší cihelně. V lomech na Otmíčské hoře (401 m.n.m.) se dříve lámal vyvřelý diabas, který se používal jako stavební kámen. Dnes je Otmíčská hora chráněným krajinným útvarem a lom přírodní rezervací. Na jejím vrcholu bylo objeveno dvoudílné oválné hradiště z doby kamenné až slovanské.
V extravilánu obce se nacházejí zemědělsky obhospodařované plochy (pole), odělené příjezdovými silnicemi a železniční tratí.
Zájmovým územím protéká od jihozápadu k severovýchodu Červený potok, který je místně posílen dvěma drobnými přítoky. Rozsah nadmořských výšek v území je od 280 m.n.m. po 398 m.n.m.
Území Praskoles leží v povodí Červeného potoka, jež se vlévá pod Zdicemi zleva do Litavky. Povodí tak spadá do oblasti povodí Berounky a dále pak do mezinárodní oblasti povodí Labe.
Červený potok pramení v Brdech ve vojenském výcvikovém prostoru Jince na svazích hory zvané Houpák v nadmořské výšce cca 700 m.n.m. Trasa potoka vede na sever údolím a zvolna klesá, až pod zříceninou hradu Valdek opouští vojenský výcvikový prostor a vtéká do vodní nádrže Záskalská. Po průtoku dalšími dvěma rybníky se potok stáčí v Komárově k severovýchodu a pokračuje posílen dvěma přítoky (Rochlovský a Jalový potok) Hořovickou brázdou do Hořovic. Po cestě je několik zachovalých levostranných náhonů. Přes hlavní část Hořovic je koryto směrově upraveno. Nad obcí Kotopeky zprava přitéká Tihava a tok poté pokračuje přes obec Praskolesy kolem bývalého mlýna až k železniční trati Praha - Plzeň, kterou podchází. Křížení je nově zrekonstruované. Jedná se o vysoký ocelový most spojující dva vyšší železniční náspy. Koryto toku a oba náspy jsou opevněny dlažbou, podél toku vlevo podchází železnici ještě nezpevněná cesta. Za tratí potok protéká stašovem a Bavoryní, podchází silnici č. 118 a dále u exitu 28 i dálnici D5. Průtok je navýšen zleva Stroupínským potokem. Dále vede trasa toku asi 2 km souběžně s dálnicí, pak ji podchází zpět a vlévá se zprava do Litavky. Celková délka toku činí 18 km a plocha povodí 224,6 km2. Dlouhodobý průměrný průtok na soutoku s Litavkou činí 0,87 m3/s. Nad soutokem se Stroupínským potokem pak 0,51 m3/s. Specifický odtok pak při ploše horní části povodí 108,96 km2 dělá 4,7 l/s/km2.
Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 7,1 - 8 °C, srážky pak kolem 600 mm.
Významné vodní toky jsou stanovené vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 470/2001 Sb., ze dne 14. prosince 2001, kterou se stanoví seznam významných vodních toků a způsob provádění činností souvisejících se správou vodních toků. Seznam vodních toků je uveden v Přílohách.
Pevné a kombinované jezy na ČERVENÉM POTOCE |
||||
km |
obec |
stav |
vlastník – uživatel |
MVE |
8,574 |
Praskolesy |
Ve špatném technickém stavu |
Nezjištěn |
MVE na náhonu v objektu bývalého mlýna zrušena, neuvažuje se o jejím obnovení |
Seznam vodních děl I-III. kategorie vyhlášený Ministerstvem zemědělství k 1.1.2011.
V zájmovém území se nenachází. Možné ovlivnění průtoku manipulací se předpokládá od VD Záskalská a Dráteník.
V zájmovém území se nachází 4 nádrže patřící do IV.kategorie a jejich seznam je uveden v příloze.
Manipulační řád je soubor pravidel pro manipulaci a nakládání s vodou na vodních dílech. Povinnost vlastníka vodního díla mít schválený manipulační řád, je dána zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vlastník vodního díla je, dle § 59 odst. 1 vodního zákona, povinen dodržovat podmínky a povinnosti, za kterých bylo vodní dílo povoleno a uvedeno do provozu, zejména dodržovat provozní řád a schválený manipulační řád, neprodleně oznamovat vodoprávnímu úřadu změny mající vliv na obsah manipulačního řádu a předkládat vodoprávnímu úřadu ke schválení návrh na úpravu manipulačního řádu tak, aby byl v souladu s komplexním manipulačním řádem podle § 47 odst. 4 písm. g). Vyhláška Ministerstva zemědělství 195/2002 Sb. o náležitostech manipulačních řádů a provozních řádů vodních děl, definuje manipulační řád jako soubor zásad a pokynů pro manipulaci s vodou k jejímu účelnému a hospodárnému využití podle povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami a stavebního povolení k vodnímu dílu, ke snižování nepříznivých účinků povodní, sucha a ledových jevů, k ochraně a zlepšení jakosti vody, jakož i k zajištění bezpečnosti, stability a spolehlivosti vodního díla a soubor zásad, pokynů a dokumentace pro obsluhu a údržbu objektů a zařízení vodního díla.
Pojem „záplavová území“ je zaveden ustanovením § 66 vodního zákona (č. 254/2001 Sb.) Záplavová území jsou administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Vodoprávní úřad může uložit správci vodního toku povinnost zpracovat a předložit takový návrh v souladu s plány hlavních povodí a s plány oblastí povodí. V zastavěných územích obcí a v územích určených k zástavbě podle územních plánů vymezí vodoprávní úřad na návrh správce vodního toku aktivní zónu záplavového území podle nebezpečnosti povodňových průtoků. Periodicita povodně 5, 20 a 100 let značí výskyt povodně, který je dosažen nebo překročen průměrně jedenkrát za 5, 20 a 100 let.
V obci Praskolesy nebylo vodoprávním úřadem doposud vymezeno žádné záplavové území, hranice zátopy Q100
je zakreslena v územním plánu obce.
Soubor: Charakteristika_zajmoveho_uzem.htm
stránka aktualizována: 15.2.2012, publikována: 15.2.2012